Historie

Rodinné konstelace zavedl Bert Hellinger (*1925), který tuto metodu vyvinul v osmdesátých a devadesátých letech. Hellingerův fenomenologický přístup se částečně opírá o psychodrama, vyvinuté rakouským lékařem Jakobem Levy Moreno, rodinné rekonstrukce a sochání Virginie Satirové a hypnoterapii Miltona Ericksona.

Zde je odpověď, kterou Bert Hellinger poskytnul na otázku, jak objevil nebo vyvinul metodu rodinných konstelací:

"Vše je založeno na pozorování. Nemám o tom žádnou teorii. Viděl jsem tisíce rodinných konstelací a vyměňoval jsem si mnoho zkušeností a pozorování s jinými kolegy, kteří také konstelace dělají. Našli jsme některá základní pravidla, která v rodinách fungují. Ale nemůžete je použít jako teorii. Ukazují směr, ale každá rodinná konstelace je jiná. Nemůžete se spolehnout na předchozí konstelaci a aplikovat ji na další. Existují samozřejmě podobnosti, musíte se však na ně dívat pokaždé nově. A tak se terapeut nikdy nepřestává učit."

Řád lásky

"Mnoho lidí se domnívá, že když budeme dost milovat, láska zvítězí a vše se v dobré obrátí. Ale zkušenost ukazuje, že to není pravda. Někdy se musí rodiče bezmocně dívat na dítě, kterému, ačkoli je milováno, se daří jinak než doufali, možná onemocnělo, nebo je závislé na drogách, nebo tragicky spáchalo sebevraždu. Takové zkušenosti ukazují, že kromě lásky je potřeba ještě něco dalšího, aby mohla láska uspět. To co láska vyžaduje je, abychom porozuměli a následovali skrytý Řád lásky."

Bert Hellinger

Systemické versus rodinné konstelace

V praxi se setkáváme s těmito dvěma výrazy. Toto rozdělení pouze upozorňuje, že ne vždy se musí jednat o zapletení v rodinném systému, může se jednat například o zapletení v systému firmy. Lze postavit také takzvané metakonstelace, tedy konstelace zobrazující dynamiku jakéhokoliv systému či tématu, které si zvolíme. Ve všech případech však byly vypozorovány podobné souvstažnosti a zákonitosti. Jsou jen zasazeny do odlišného rámce fungování.

Proč stavět konstelace?

Každý z nás se pohybuje v nějakém prostředí, a nebo spíše v prostředích (rodina, práce, přátelé...). Ke každému prostředí se nějak vztahujeme či máme vazby, jsme jeho součástí, součástí systému vazeb, ke kterým patříme. Uvnitř každého společenství máme určitou roli. Některé role jsme si vybrali sami (kamarád, partner), do některých jsme se narodili (syn, dcera, vnučka, neteř). Některé z nich se nám nemusí nutně líbit, a můžeme mít pocit, že s tím nedokážeme sami nic moc udělat.

Stává se, že se jakoby zacyklíme v nějakém modelu chování a poté se nám například opakují situace, které jsou si podobné jako vejce vejci, ale člověk není schopen z nich vystoupit a dělat věci jinak. Navíc tyto situace mají tendenci projevovat se s větší a větší intenzitou.

V prvé řadě je potřeba si ujasnit téma pro konstelaci. Někdy je téma jasné a není třeba o tom dlouho diskutovat. Často však lidé přicházejí s mnoha tématy naráz a nebo mají v sobě chaos myšlenek, stavů a událostí a je pro ně těžké se zorientovat, natož něco pojmenovat.

Někdy se nám dějí podobné věci v různých rovinách našeho života, a tak je někdy těžší rozlišit, z jaké roviny je důležité v danou chvíli se na ně dívat. Člověk nemá potřebný odstup.

Rodinné konstelace umožňují tyto modely (systémy) a jejich dynamiku rozkrýt a získat patřičný odstup, který nám umožní vidět, kde jsme se „zadrhli“ a proč. Jejich prostřednictvím můžeme odkrýt svá zranění, převzaté role, které nám nepatří nebo objevit chybějící součásti a podobně.

Důležitější však je, že pomocí rodinných konstelací máme možnost svá „zacyklení“ dát do rovnováhy a tím změnit

JAKÝ JE PRŮBĚH KONSTELACE

SKUPINOVÉ a individuální konstelace

Může se to naučit každý?

Určitě ano, sama mám osobní zkušenost s výcvikem rodinných konstelací rakouských facilitátorů Dr. Arnolda Polivky a Evy Polivky, kineziologů, kteří zakomponovali výhodu znalosti svalového testu v práci s rodinnými konstelacemi. V České republice spolupracují s Romanou Šlezarovou, která také pořádá jejich výcvikové kurzy u nás. Dalším lektorem pořádajícím výcvik v ČR je Jan Bílý.